Tobias dostal hru k narozenin\u00e1m od sv\u00e9 prastar\u00e9 tety Violy, kter\u00e1 \u017eila ve m\u011bst\u011b pln\u00e9m \u00fazk\u00fdch uli\u010dek a v\u017edy pos\u00edlala d\u00e1rky zabalen\u00e9 do hn\u011bd\u00e9ho pap\u00edru a p\u0159ev\u00e1zan\u00e9 silnou \u0161\u0148\u016frkou \u2014 nikdy do barevn\u00fdch f\u00f3li\u00ed ani leskl\u00fdch stu\u017eek, proto\u017ee, jak sama \u0159\u00edkala, skute\u010dn\u00e9 v\u011bci nepot\u0159ebuj\u00ed obal, kter\u00fd je hez\u010d\u00ed ne\u017e obsah. Krabi\u010dka s hrou byla star\u00e1 a na roz\u00edch trochu o\u0161oupan\u00e1, ale na v\u00edku bylo vyryto zlat\u00fdmi p\u00edsmeny: R\u00ed\u0161a Oblakov \u2014 Hra pro odv\u00e1\u017en\u00e9, trp\u011bliv\u00e9 a ty, kte\u0159\u00ed v\u011b\u0159\u00ed, \u017ee pravidla maj\u00ed smysl. Tobias si n\u00e1pis p\u0159e\u010detl dvakr\u00e1t, zvedl obo\u010d\u00ed \u2014 bylo mu sedm let a zved\u00e1n\u00ed obo\u010d\u00ed mu \u0161lo velmi dob\u0159e \u2014 a opatrn\u011b krabi\u010dku otev\u0159el.<\/p>\n\n\n\n
Uvnit\u0159 se nach\u00e1zela hrac\u00ed plocha slo\u017een\u00e1 z dev\u00edti barevn\u00fdch pol\u00ed\u010dek: Hora Hrk\u00e1lok se st\u0159\u00edbrn\u00fdm vrcholem, \u0158eka Spleten\u00fdch kostek s modr\u00fdmi vlnkami, Zahrada Fale\u0161n\u00fdch karet se zelen\u00fdmi listy a je\u0161t\u011b \u0161est dal\u0161\u00edch oblast\u00ed, kter\u00e9 se leskly, jako by nebyly vyti\u0161t\u011bny inkoustem, ale samotn\u00fdm m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm svitem. V roz\u00edch hrac\u00ed plochy sed\u011bly \u010dty\u0159i figurky z b\u00edl\u00e9ho d\u0159eva \u2014 obla\u010dn\u00fd ryt\u00ed\u0159 s kop\u00edm z duhov\u00e9ho skla, mo\u0159sk\u00fd kon\u00edk s perle\u0165ov\u00fdm ocasem, ohniv\u00fd \u0161a\u0161ek s mal\u00fdmi zvonky na \u010depici a jeden po\u0159\u00e1dn\u011b tlust\u00fd \u010derven\u00fd kocour s malou zlatou korunou na hlav\u011b, kter\u00e1 mu p\u0159i ka\u017ed\u00e9m pohybu padala p\u0159\u00edmo na nos.<\/p>\n\n\n\n
Tobias si figurky se z\u00e1jmem prohl\u00e9dl, pe\u010dliv\u011b je rozestavil na startovn\u00ed pole a zavolal maminku, aby si spolu zahr\u00e1li. Ale maminka m\u011bla kuchy\u0148 plnou host\u016f, tat\u00ednek pr\u00e1v\u011b ode\u0161el pro dort a sestra Lenka s v\u00fdrazem sv\u011bt\u00e1ka prohl\u00e1sila, \u017ee stoln\u00ed hry jsou pro star\u0161\u00ed d\u00edvky nudn\u00e9. Tobias tedy hru ulo\u017eil zp\u011bt do krabi\u010dky, polo\u017eil ji na no\u010dn\u00ed stolek vedle lampi\u010dky a ulehal ke sp\u00e1nku s pohledem up\u0159en\u00fdm na zlat\u00e1 p\u00edsmena, kter\u00e1 ve tm\u011b z\u00e1\u0159ila slab\u00fdm, tepl\u00fdm sv\u011btlem \u2014 nebo se mu to jen zd\u00e1lo, to nedok\u00e1zal \u0159\u00edct.<\/p>\n\n\n\n
Zd\u00e1lo se mu to jen \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Probudil ho tich\u00fd zvuk \u2013 nebyl ani hlasit\u00fd, ani prudk\u00fd, sp\u00ed\u0161 jako by n\u011bkdo rytmicky poklep\u00e1val malou pali\u010dkou na okraj sklenice s vodou. \u0164uk. \u0164uk. \u0164uk-\u0165uk. Tobias otev\u0159el o\u010di a v prvn\u00ed chv\u00edli si myslel, \u017ee je\u0161t\u011b sp\u00ed, proto\u017ee na okraji no\u010dn\u00edho stolku st\u00e1la figurka obla\u010dn\u00e9ho ryt\u00ed\u0159e \u2014 ale ne tak nehybn\u00e1 a d\u0159ev\u011bn\u00e1, jakou tam p\u0159ed span\u00edm postavil. Tahle figurka se h\u00fdbala. Kop\u00ed z duhov\u00e9ho skla se pohupovalo, ryt\u00ed\u0159 dupal no\u017ei\u010dkami velk\u00fdmi jako Tobias\u016fv nehet a celkov\u011b p\u016fsobil jako n\u011bkdo, kdo m\u00e1 opravdu nal\u00e9havou z\u00e1le\u017eitost a jeho\u017e z\u00e1soba trp\u011blivosti se ka\u017edou vte\u0159inou ten\u010d\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTobiasi, j\u00e1 jsem Fl\u00f3r, ryt\u00ed\u0159 \u0158\u00ed\u0161e mrak\u016f,\u201c \u0159ekl ryt\u00ed\u0159 hlasem ten\u010d\u00edm ne\u017e vlas, kter\u00fd v\u0161ak v no\u010dn\u00edm tichu pokoje zn\u011bl p\u0159ekvapiv\u011b z\u0159eteln\u011b. \u201eM\u00e1m velk\u00fd probl\u00e9m a pot\u0159ebuji lidskou pomoc.\u201c.<\/p>\n\n\n\n
Tobias se pomalu posadil. Pod\u00edval se na ryt\u00ed\u0159e. Pod\u00edval se na krabi\u010dku. Ot\u0159el si o\u010di klouby prst\u016f a znovu se pod\u00edval na ryt\u00ed\u0159e, kter\u00fd mezit\u00edm netrp\u011bliv\u011b zk\u0159\u00ed\u017eil pa\u017ee.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJsi na\u017eivu?\u201c zeptal se Tobias opatrn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVelmi,\u201c odpov\u011bd\u011bl Fl\u00f3r pon\u011bkud ura\u017een\u00fdm t\u00f3nem. \u201eA tak\u00e9 velmi zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd. Mohu pokra\u010dovat?\u201c<\/p>\n\n\n\n
Tobias p\u0159ik\u00fdvl a posadil se rovn\u011bji, proto\u017ee kdy\u017e n\u011bkdo mal\u00fd a d\u0159ev\u011bn\u00fd mluv\u00ed s takov\u00fdm odhodl\u00e1n\u00edm, je t\u0159eba mu v\u011bnovat plnou pozornost.<\/p>\n\n\n\n
Situace byla n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed \u2014 a Fl\u00f3r ji rychle vysv\u011btlil, p\u0159i\u010dem\u017e p\u0159ech\u00e1zel sem a tam po okraji no\u010dn\u00edho stolku jako gener\u00e1l, kter\u00fd pl\u00e1nuje bitvu: v \u0158\u00ed\u0161i mrak\u016f existuje Zlat\u00e9 pravidlo, zapsan\u00e9 na Zlat\u00e9 desti\u010dce um\u00edst\u011bn\u00e9 p\u0159\u00edmo uprost\u0159ed hrac\u00ed plochy, a toto pravidlo jednodu\u0161e \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee ve h\u0159e vyhraje ten, kdo hraje \u010destn\u011b, moud\u0159e a s respektem k ostatn\u00edm. Deska dr\u017e\u00ed celou hru pohromad\u011b stejn\u011b jako spona dr\u017e\u00ed str\u00e1nky otev\u0159en\u00e9 knihy \u2013 bez n\u00ed se v\u0161e rozpad\u00e1. A pr\u00e1v\u011b to se stalo. P\u0159ed n\u011bkolika dny, konkr\u00e9tn\u011b ve st\u0159edu podve\u010der, n\u011bkdo Zlatou desku p\u0159em\u00edstil, a od t\u00e9 doby v \u0158\u00ed\u0161i Oblak\u016f vyhr\u00e1v\u00e1 pouze ten, kdo podv\u00e1d\u00ed, l\u017ee a ostatn\u00edm hr\u00e1\u010d\u016fm h\u00e1z\u00ed klacky pod nohy. \u010cestn\u00ed hr\u00e1\u010di v\u017edy prohraj\u00ed. Kostky padaj\u00ed \u0161patn\u011b. Karty ukazuj\u00ed opak pravdy. A \u0158\u00ed\u0161e mrak\u016f se pomalu m\u011bn\u00ed z kr\u00e1sn\u00e9ho dobrodru\u017en\u00e9ho sv\u011bta v jeden velk\u00fd, hlu\u010dn\u00fd a velmi nespokojen\u00fd chaos.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKdo to ud\u011blal?\u201c zeptal se Tobias, i kdy\u017e mu to u\u017e pomalu doch\u00e1zelo.<\/p>\n\n\n\n
Fl\u00f3r se odml\u010del d\u00e9le, ne\u017e bylo nutn\u00e9. Pak zamumlal n\u011bco, co zn\u011blo jako \u201e\u010derven\u00fd kocour\u201c.<\/p>\n\n\n\n
\u201eCo?\u201c zeptal se Tobias.<\/p>\n\n\n\n
\u201e\u010cerven\u00fd kocour,\u201c \u0159ekla Fl\u00f3r hlasit\u011bji, s v\u00fdrazem n\u011bkoho, komu se to opravdu, opravdu nechce \u0159\u00edkat. \u201eJmenuje se Rudo. Nen\u00ed zl\u00fd. Je\u2026 roztr\u017eit\u00fd.\u201c Hledal si pohodln\u00e9 m\u00edsto na odpoledn\u00ed sp\u00e1nek, prohrabal celou hrac\u00ed plochu, Zlatou desku omylem n\u011bkde ve h\u0159e zapomn\u011bl a te\u010f nev\u00ed kde, proto\u017ee usnul d\u0159\u00edv, ne\u017e si sta\u010dil zapamatovat, kde to bylo.<\/p>\n\n\n\n
Tobias si zakryl \u00fasta dlan\u00ed, aby Fl\u00f3r nevid\u011bl, \u017ee se sm\u011bje. Kdy\u017e se trochu ovl\u00e1dl, \u0159ekl velmi v\u00e1\u017en\u011b: \u201eK tomu se nebudu vyjad\u0159ovat.\u201c.<\/p>\n\n\n\n
\u201eMoudr\u00e9 rozhodnut\u00ed,\u201c p\u0159ik\u00fdvl Fl\u00f3r s uzn\u00e1n\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
\u0158e\u0161en\u00ed bylo tedy jasn\u00e9: n\u011bkdo mus\u00ed vstoupit do hry, prohledat t\u0159i hlavn\u00ed oblasti a naj\u00edt Zlatou desti\u010dku d\u0159\u00edve, ne\u017e ji n\u011bjak\u00e1 zmaten\u00e1 figurka vyhod\u00ed nebo zakomponuje do jin\u00e9ho pravidla. A proto\u017ee figurky ve h\u0159e nemohou samy hledat sv\u00e1 vlastn\u00ed pravidla \u2013 to by bylo, jako kdyby \u0161achov\u00e9 figurky samy rozhodovaly, kde stoj\u00ed \u2013, pot\u0159ebuj\u00ed hr\u00e1\u010de zven\u010d\u00ed. N\u011bkoho \u017eiv\u00e9ho. N\u011bkoho se zdrav\u00fdm rozumem. N\u011bkoho, kdo je zrovna o p\u016flnoci vzh\u016fru.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJ\u00e1?\u201c zeptal se Tobias.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo jsi ty,\u201c potvrdil Fl\u00f3r. \u201eJsi hr\u00e1\u010d. Hra je tvoje. A nav\u00edc jsi vzh\u016fru o p\u016flnoci, co\u017e sv\u011bd\u010d\u00ed bu\u010f o nespavosti, nebo o odvaze.\u201c.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNebo oboj\u00ed,\u201c \u0159ekl Tobias a vylezl z postele.<\/p>\n\n\n\n
Vstup do hry byl p\u0159ekvapiv\u011b jednoduch\u00fd \u2014 Fl\u00f3r mu podal miniaturiza\u010dn\u00ed kostku, tu tmav\u011b fialovou \u0161estist\u011bnnou, kterou Tobias p\u0159edt\u00edm jen letmo prohl\u00e9dl a pova\u017eoval ji za sou\u010d\u00e1st invent\u00e1\u0159e. Tobias ji hodil na hrac\u00ed plochu a v okam\u017eiku, kdy se kostka zastavila, za\u010dal sv\u011bt kolem n\u011bj nar\u016fstat do v\u0161ech stran najednou \u2014 nebo sp\u00ed\u0161e on s\u00e1m se zmen\u0161oval, a\u017e byla hrac\u00ed plocha pod jeho nohama pevn\u00e1 a tepl\u00e1 jako dla\u017eba na slunci. Pol\u00ed\u010dka byla velk\u00e1 jako zahradn\u00ed dla\u017edice, stromy na Ho\u0159e Hrk\u00e1lok v d\u00e1lce vypadaly jako skute\u010dn\u00e9 a Fl\u00f3rov\u016fv k\u016f\u0148 \u2014 bytost z duhov\u00fdch p\u00e1r\u016f, tepl\u00e1 na dotek a jemn\u011b von\u00edc\u00ed po letn\u00edm de\u0161ti \u2014 se p\u0159ed nimi zhmotnil ze vzduchu a zdvo\u0159ile sklonil hlavu.<\/p>\n\n\n\n
Tobias na n\u011bj vylezl s pomoc\u00ed Fl\u00f3\u0159iny ruky, usadil se mezi jemn\u00fdmi barevn\u00fdmi v\u00edry p\u00e1ry a lehce, t\u00e9m\u011b\u0159 bez chrast\u011bn\u00ed, se vydali sm\u011brem k prvn\u00ed oblasti.<\/p>\n\n\n\n
Hora Hrk\u00e1lok nedostala sv\u00e9 jm\u00e9no n\u00e1hodou \u2014 ka\u017ed\u00fd k\u00e1men na jej\u00edm svahu vyd\u00e1val p\u0159i dotyku jin\u00fd zvuk, od tich\u00e9ho jemn\u00e9ho cinknut\u00ed p\u0159es st\u0159\u00edbrn\u00fd zvoniv\u00fd t\u00f3n a\u017e po hlubok\u00fd basov\u00fd rachot, a cel\u00e1 hora tak neust\u00e1le hr\u00e1la jakousi svou vlastn\u00ed, nevyzpytatelnou symfonii, kter\u00e1 se m\u011bnila podle v\u011btru, teploty a toho, kdo zrovna kr\u00e1\u010del po jej\u00edch kamenech. Tobias musel uznat, \u017ee to bylo jedno z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch m\u00edst, jak\u00e1 kdy vid\u011bl \u2014 st\u0159\u00edbrn\u00e9 svahy, t\u0159pytiv\u00fd vzduch a ta hudba, kter\u00e1 nevych\u00e1zela z n\u00e1stroj\u016f, ale ze samotn\u00e9 zem\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e v\u0161ak vylezli na st\u0159edn\u00ed svah a za\u010dali systematicky prohled\u00e1vat vrstvy zvoniv\u00fdch kamen\u016f, narazili na probl\u00e9m. Zlat\u00e1 Plati\u010dka tam nebyla. M\u00edsto n\u00ed tam sed\u011bla skupinka t\u0159\u00ed mal\u00fdch postavi\u010dek \u2013 sn\u011bhov\u00fdch trpasl\u00edk\u016f v modr\u00fdch \u010depi\u010dk\u00e1ch, s \u010derven\u00fdmi nosy a v\u00fdrazy lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se h\u00e1daj\u00ed tak dlouho, \u017ee u\u017e zapomn\u011bli, o \u010dem se p\u016fvodn\u011b h\u00e1dali.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo je moje trojka!\u201c vyk\u0159ikl prvn\u00ed trpasl\u00edk a m\u00e1val kostkou.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNen\u00ed, vypadla mi z kapsy u\u017e p\u0159ed dv\u011bma dny!\u201c vyk\u0159ikl ten druh\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
\u201eOba se m\u00fdl\u00edte, tu trojku jsem vyhodil ze Zahrady fale\u0161n\u00fdch karet a je\u0161t\u011b mi ji nikdo nevr\u00e1til!\u201c k\u0159i\u010del ten t\u0159et\u00ed, a\u010dkoli v jeho hlase byla patrn\u00e1 ta charakteristick\u00e1 nejistota \u010dlov\u011bka, kter\u00fd si ve skute\u010dnosti nen\u00ed v\u016fbec ni\u010d\u00edm jist\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
Fl\u00f3r se na n\u011b zad\u00edval s v\u00fdrazem hlubok\u00e9 \u00fanavy.<\/p>\n\n\n\n
\u201eRudo,\u201c zamumlal ti\u0161e.<\/p>\n\n\n\n
\u201eCo s nimi m\u00e1 spole\u010dn\u00e9ho \u010cerven\u00fd kocour?\u201c zeptal se Tobias.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKdy\u017e Zlat\u00e9 pravidlo p\u0159estalo fungovat, cel\u00e9 to se v t\u00e9 h\u0159e popletlo,\u201c vysv\u011btlil Fl\u00f3r. Ka\u017ed\u00fd si mysl\u00ed, \u017ee m\u00e1 n\u00e1rok na v\u0161echno, proto\u017ee nikdo nev\u00ed, co komu pat\u0159\u00ed. Tito t\u0159i se h\u00e1daj\u00ed u\u017e od \u00fater\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
Tobias sesedl z kon\u011b, p\u0159istoupil k trpasl\u00edk\u016fm a klidn\u011b, ani\u017e by zv\u00fd\u0161il hlas, \u0159ekl: \u201eMohu v\u00e1m pomoci?\u201c<\/p>\n\n\n\n
Trpasl\u00edci na n\u011bj up\u0159eli pohled. Pak se pod\u00edvali jeden na druh\u00e9ho. A pak znovu na n\u011bj \u2014 tentokr\u00e1t s jiskrou nad\u011bje v mal\u00fdch kulat\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJsi hr\u00e1\u010d?\u201c zeptal se prvn\u00ed opatrn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJsem,\u201c \u0159ekl Tobias.<\/p>\n\n\n\n
\u201eHr\u00e1\u010d z vn\u011bj\u0161\u00edho sv\u011bta?\u201c up\u0159esnil ten druh\u00fd s nad\u011bj\u00ed, kter\u00e1 mu na tv\u00e1\u0159i zaz\u00e1\u0159ila jako slunce vyno\u0159uj\u00edc\u00ed se zpoza mraku.<\/p>\n\n\n\n
Ano.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTak \u0159ekni ty, komu pat\u0159\u00ed ta trojka!\u201c vyk\u0159ikli v\u0161ichni t\u0159i najednou a jejich hlasy se sm\u00edchaly do jedn\u00e9 velk\u00e9 ka\u0161e.<\/p>\n\n\n\n
Tobias se pod\u00edval na kostku. Byla docela oby\u010dejn\u00e1, bez jak\u00e9hokoli rozli\u0161ovac\u00edho znaku \u010di jm\u00e9na. Chv\u00edli se zamyslel \u2013 ne dlouho, ale d\u016fkladn\u011b \u2013 a pak \u0159ekl: \u201eNev\u00edm, komu pat\u0159\u00ed pr\u00e1v\u011b tahle kostka.\u201c Ale v\u00edm, \u017ee ka\u017ed\u00fd z v\u00e1s pot\u0159ebuje jednu kostku, aby mohl hr\u00e1t. Tak si ka\u017ed\u00fd vezm\u011bte jednu a za\u010dn\u011bte znovu.\u201c.<\/p>\n\n\n\n
Ticho \u2014 tak hust\u00e9 a p\u0159ekvapiv\u00e9, \u017ee bylo t\u00e9m\u011b\u0159 hmatateln\u00e9.<\/p>\n\n\n\n\n\n