V mal\u00e9m domku na konci Jablo\u0148ov\u00e9 ulice bydlela sedmilet\u00e1 Bea, hol\u010di\u010dka s kr\u00e1tk\u00fdmi zrzav\u00fdmi cop\u00e1nky a prsty v\u011b\u010dn\u011b u\u0161pin\u011bn\u00fdmi od inkoustu, proto\u017ee r\u00e1da kreslila mapy m\u011bst, kter\u00e1 si vym\u00fd\u0161lela. Jej\u00ed nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dka Zora bydlela p\u0159esn\u011b naproti \u2013 p\u0159es ulici, p\u0159es plot s modr\u00fdmi kv\u00edtky a po p\u011bti sch\u016fdc\u00edch nahoru na verandu. Sch\u00e1zely se ka\u017ed\u00fd den po \u0161kole, vym\u00fd\u0161lely dobrodru\u017estv\u00ed pro Beiny panenky a Zorinovy ply\u0161\u00e1ky a v\u011bt\u0161inou se neh\u00e1daly. V\u011bt\u0161inou.<\/p>\n
Ten den se v\u0161ak poh\u00e1daly. D\u016fvod byl hloup\u00fd, jak to u h\u00e1dek mezi nejlep\u0161\u00edmi kamar\u00e1dkami b\u00fdv\u00e1: Zora si cht\u011bla p\u016fj\u010dit Bejinu r\u016f\u017eovou panenku s vlasy dlouh\u00fdmi a\u017e po kolena, Bea \u0159ekla ne, Zora odv\u011btila, \u017ee Bea je lakom\u00e1, Bea odv\u011btila, \u017ee Zora je otravn\u00e1, a pak Zora ode\u0161la dom\u016f a pr\u00e1skla za sebou dve\u0159mi tak siln\u011b, \u017ee se na verand\u011b zat\u0159\u00e1sly kv\u011btin\u00e1\u010de. Bea se posadila na postel, zk\u0159\u00ed\u017eila ruce na hrudi a d\u00e1vala si z\u00e1le\u017eet na tom, aby se ani trochu nenechala vyv\u00e9st z m\u00edry.<\/p>\n
Pak v\u0161ak vn\u00edmal ticho v pokoji a to ticho bylo nep\u0159\u00edjemn\u011b hlasit\u00e9. Tam, kde p\u0159edt\u00edm zazn\u00edval Zorin sm\u00edch a kde si vym\u00fd\u0161lela p\u0159\u00edb\u011bhy, te\u010f st\u00e1la jen pr\u00e1zdn\u00e1 \u017eidle a nehybn\u00e9 z\u00e1clony.<\/p>\n
V tu chv\u00edli si Bea vzpomn\u011bla na starou sk\u0159\u00ed\u0148ku po babi\u010dce, kter\u00e1 st\u00e1la v rohu a kterou je\u0161t\u011b nikdy po\u0159\u00e1dn\u011b neprohledala. Babi\u010dka v\u017edycky \u0159\u00edkala, \u017ee v n\u00ed je v\u0161echno, co se n\u011bkdy m\u016f\u017ee hodit \u2014 a a\u010dkoli Bea dlouho nev\u011b\u0159ila, \u017ee by ve star\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ce mohlo b\u00fdt n\u011bco u\u017eite\u010dn\u00e9ho, dnes k n\u00ed p\u0159istoupila a opatrn\u011b ji otev\u0159ela, jako se otev\u00edr\u00e1 n\u011bco, co m\u016f\u017ee b\u00fdt pln\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. Mezi vybledl\u00fdmi pohlednicemi, starou \u0161ic\u00ed jehlou a krabi\u010dkou se zlat\u00fdmi knofl\u00edky uvid\u011bla malou kn\u00ed\u017ee\u010dku. Byla velk\u00e1 sotva jako jej\u00ed dla\u0148, sv\u00e1zan\u00e1 do zlat\u00e9ho pl\u00e1tna a na ob\u00e1lce m\u011bla jedin\u00e9 slovo: PROMI\u0147.<\/p>\n
Bea ji opatrn\u011b otev\u0159ela. Uvnit\u0159 byl nalepen\u00fd l\u00edste\u010dek s babi\u010d\u010din\u00fdm rukopisem: Napi\u0161 sem jm\u00e9no toho, komu chce\u0161 poslat omluvu, a p\u0159idej alespo\u0148 t\u0159i slova, kter\u00e1 vych\u00e1zej\u00ed ze srdce. Kniha se postar\u00e1 o zbytek. Pod t\u00edm byla namalovan\u00e1 mal\u00e1 zlat\u00e1 skvrna ve tvaru mot\u00fdla.<\/p>\n
Bea mrkla. Pak vzala tu\u017eku a napsala: Zora. Je mi to l\u00edto. Zav\u0159ela kn\u00ed\u017eku a \u010dekala. Sekunda. Dv\u011b. P\u011bt.<\/p>\n
Nic se ned\u011blo.<\/p>\n
\u201eNo, to je zklam\u00e1n\u00ed,\u201c \u0159ekla Bea nahlas a polo\u017eila kn\u00ed\u017eku na st\u016fl. V tu chv\u00edli se zlat\u00e9 pl\u00e1tno zachv\u011blo jako k\u0159\u00eddla pt\u00e1ka p\u0159ed odletem, zlat\u00e1 skvrna na ob\u00e1lce se zvedla, rozt\u00e1hla tenk\u00e1 pr\u016fsvitn\u00e1 k\u0159\u00eddla a \u2014 pr\u00e1sk \u2014 mal\u00fd zlat\u00fd mot\u00fdl vylet\u011bl ven oknem, kter\u00e9 Bea nesta\u010dila ani otev\u0159\u00edt, tak\u017ee musel proch\u00e1zet zdmi, co\u017e vypadalo velmi nejasn\u011b a trochu z\u00e1hadn\u011b. Bea z\u016fstala st\u00e1t s otev\u0159en\u00fdmi \u00fasty.<\/p>\n
\u201eAha,\u201c \u0159ekla kone\u010dn\u011b. \u201eTak tohle byl ten zbytek.\u201c.<\/p>\n
Klidn\u011b se posadila, aby po\u010dkala, a\u017e se Zora p\u0159ijde omluvit za to, \u017ee ode\u0161la. Ale minuta st\u0159\u00eddala minutu, hodiny tikaly a Zora nep\u0159ich\u00e1zela. Bea se pod\u00edvala z okna \u2013 a uvid\u011bla n\u011bco znepokojiv\u00e9ho: mot\u00fdl krou\u017eil nad zahradou jako zmaten\u00e1 v\u010dela, pak zato\u010dil doprava, p\u0159elet\u011bl nad velkou jablon\u00ed, zastavil se v k\u0159ov\u00ed, odlet\u011bl, vr\u00e1til se, odlet\u011bl znovu a pak \u00fapln\u011b zmizel n\u011bkde za sousedov\u00fdm plotem.<\/p>\n
Ztratil se.<\/p>\n
Bea uchopila cop a pevn\u011b ho stiskla. Mot\u00fdl nesl jej\u00ed omluvu \u2013 a te\u010f byl b\u016fhv\u00edkde. Kdyby ho nena\u0161la, Zora by se dozv\u011bd\u011bla jen to, \u017ee Bea nic neposlala. Co by si jej\u00ed kamar\u00e1dka pomyslela? Bea si vyhrnula ruk\u00e1vy, nat\u00e1hla si hol\u00ednky a vy\u0161la ven do ve\u010dern\u00edho vzduchu, kter\u00fd von\u011bl tr\u00e1vou a n\u011bkde z d\u00e1lky lesn\u00edm kou\u0159em.<\/p>\n
Zahrada vypadala v podve\u010der jinak ne\u017e b\u011bhem dne \u2014 st\u00edny byly del\u0161\u00ed a tmav\u0161\u00ed, ka\u017ed\u00fd ke\u0159 mohl skr\u00fdvat mal\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed nebo malou katastrofu. Bea pro\u0161la pod star\u00fdmi ryb\u00edzy, kolem mamin\u010din\u00fdch z\u00e1honk\u016f s petr\u017eelkou a d\u00e1l k jabloni, kde st\u00e1l d\u0159ev\u011bn\u00fd dome\u010dek, kter\u00fd j\u00ed tat\u00ednek postavil u\u017e p\u0159ed t\u0159emi lety z prken a nad\u0161en\u00ed. Pr\u00e1v\u011b tady se Bea a Zora nejrad\u011bji sch\u00e1zely, tady m\u011bly schovan\u00e9 star\u00e9 hry, jeden zmaten\u00fd kompas, kter\u00fd ukazoval sever tak trochu na jih, a porcel\u00e1nov\u00fd \u0161\u00e1lek na \u010daj pro panenky.<\/p>\n
A pr\u00e1v\u011b tady, kdy\u017e sed\u011bla na okenn\u00edm parapetu stromov\u00e9ho dome\u010dku s k\u0159\u00eddly klidn\u011b slo\u017een\u00fdmi jako dva zlat\u00e9 l\u00edstky, uvid\u011bla Bea zlat\u00e9ho mot\u00fdla \u2013 jen\u017ee ten tam sed\u011bl a ani se nepohnul. \u010cekal.<\/p>\n
\u201eTo jsi mi dal zabrat,\u201c \u0159ekla mu Bea ti\u0161e.<\/p>\n
Mot\u00fdl zam\u00e1val k\u0159\u00eddly, jako by odpov\u00eddal. Bea se pod\u00edvala dol\u016f z dome\u010dku \u2014 a zjistila, pro\u010d se mot\u00fdl zastavil a nejde d\u00e1l. Pod jablon\u00ed sed\u011bla Zora. M\u011bla kolena p\u0159itisknut\u00e1 k hrudi, vlasy roz\u010desan\u00e9 do stran a v ruce star\u00fd z\u00e1pisn\u00edk se \u017elutou ob\u00e1lkou, do kter\u00e9ho si kreslila kv\u011btiny, kdy\u017e byla smutn\u00e1. Te\u010f kreslila r\u016f\u017ee.<\/p>\n
Bea se kousla do rtu. Mohla by po\u010dkat, a\u017e mot\u00fdl p\u0159ilet\u00ed s\u00e1m \u2013 v\u017edy\u0165 ho p\u0159ece poslala pr\u00e1v\u011b proto. Mohla by se ti\u0161e vr\u00e1tit dom\u016f, uva\u0159it si hork\u00fd \u010daj a p\u0159edst\u00edrat, \u017ee nic nevid\u011bla. Ale mot\u00fdl se neh\u00fdbal \u2013 jako by v\u011bd\u011bl, \u017ee zlat\u00e1 k\u0159\u00eddla nesta\u010d\u00ed. Jako by celou dobu v\u011bd\u011bl to, co Bea je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bla: \u017ee n\u011bkter\u00e1 omluvy nelze poslat. Lze je jen vyslovit.<\/p>\n
Bea pomalu, t\u00e9m\u011b\u0159 bezhlu\u010dn\u011b sestoupila ze sch\u016fdk\u016f stromov\u00e9ho dome\u010dku a krok za krokem se p\u0159ibl\u00ed\u017eila k jabloni. Zora ji zaslechla, a\u017e kdy\u017e byla dva kroky od n\u00ed \u2014 zvedla hlavu a pod\u00edvala se na ni bez v\u00fdrazu, jen t\u011bmi velk\u00fdmi tmav\u00fdmi o\u010dima, kter\u00e9 v\u017edy prozradily v\u00edc, ne\u017e by Zora cht\u011bla.<\/p>\n
Bylo ticho. Dlouh\u00e9, trochu nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho, jak\u00e9 b\u00fdv\u00e1 mezi lidmi, kte\u0159\u00ed maj\u00ed co \u0159\u00edct, ale nev\u011bd\u00ed, kde za\u010d\u00edt.<\/p>\n
\u201eHledala jsem mot\u00fdla,\u201c \u0159ekla nakonec Bea a hned si uv\u011bdomila, \u017ee to zn\u00ed hloup\u011b.<\/p>\n
\u201eJak\u00fd mot\u00fdl?\u201c zeptala se Zora.<\/p>\n
Zlat\u00e9ho. Z kn\u00ed\u017eky po babi\u010dce. M\u011bl ti p\u0159in\u00e9st\u2026 Bea se zarazila, proto\u017ee si najednou uv\u011bdomila, \u017ee zn\u00ed je\u0161t\u011b hloup\u011bji ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. M\u011bl ti p\u0159in\u00e9st, \u017ee m\u011b to mrz\u00ed. Ale zastavil se tady a nehnul se. Mysl\u00edm, \u017ee cht\u011bl, abych ti to \u0159ekla sama.<\/p>\n
Zora pomalu pohl\u00e9dla na v\u011btev jablon\u011b \u2013 a zlat\u00fd mot\u00fdl tam skute\u010dn\u011b sed\u011bl, ti\u0161e, jako mal\u00e1 t\u0159pytiv\u00e1 ozdoba, kterou po sv\u00e1tc\u00edch zapomn\u011bli sundat. Potom se Zora pod\u00edvala na Beu.<\/p>\n
Je ti to opravdu l\u00edto?<\/p>\n
Opravdu. Panenka nen\u00ed tak d\u016fle\u017eit\u00e1 jako ty. Bea si oddechla, jako by j\u00ed n\u011bkdo sundal z ramen t\u011b\u017ek\u00fd batoh, kter\u00fd tam cel\u00fd ve\u010der nosila, ani\u017e by si to uv\u011bdomovala. A ty nejsi otravn\u00e1. \u0158ekla jsem to jen proto, \u017ee mi bylo l\u00edto, \u017ee jsi ode\u0161la.<\/p>\n
Zora dlouho ml\u010dela, s notesem na kolenou a perem v ruce. Pak ti\u0161e, ale jasn\u011b \u0159ekla: Mn\u011b je to taky l\u00edto. Nem\u011bla jsem t\u011b naz\u00fdvat lakomcem.<\/p>\n
V tu chv\u00edli vzl\u00e9tl zlat\u00fd mot\u00fdl z v\u011btve jablon\u011b, op\u00edsal velk\u00fd pomal\u00fd kruh nad jejich hlavami \u2014 a pak se rozplynul v podve\u010dern\u00edm vzduchu, jako by ho n\u011bkdo sfoukl jako sv\u00ed\u010dku, a na jeho m\u00edst\u011b z\u016fstalo jen n\u011bkolik zlat\u00fdch t\u0159pytiv\u00fdch \u010d\u00e1ste\u010dek, kter\u00e9 se pomalu sn\u00e1\u0161ely na tr\u00e1vu.<\/p>\n
\u201eTo bylo \u00fa\u017easn\u00e9,\u201c za\u0161eptala Zora.<\/p>\n
\u201eTo ano,\u201c souhlasila Bea. A pak, t\u00e9m\u011b\u0159 nesm\u011ble, dodala: \u201eChce\u0161 si p\u016fj\u010dit panenku? Na cel\u00fd v\u00edkend, jestli chce\u0161.\u201c.<\/p>\n
Zora se rozesm\u00e1la \u2013 hlasit\u011b, trochu ne\u010dekan\u011b, takov\u00fdm sm\u00edchem, kter\u00fd se ozve, kdy\u017e je \u010dlov\u011bk z\u00e1rove\u0148 \u0161\u0165astn\u00fd a trochu dojat\u00fd. Bea se tak\u00e9 rozesm\u00e1la a sm\u00e1ly se tak dlouho, dokud je maminky neza\u010daly volat k ve\u010de\u0159i, ka\u017ed\u00e1 z jin\u00e9ho konce Jablo\u0148ov\u00e9 ulice, a jejich hlasy se setkaly n\u011bkde uprost\u0159ed nad cestou, kde p\u0159ed chv\u00edl\u00ed prolet\u011bl zlat\u00fd mot\u00fdl.<\/p>\n
Bea si t\u00e9 noci p\u0159ed span\u00edm vzala zlatou kn\u00ed\u017ee\u010dku a pod\u00edvala se do n\u00ed. Byla pr\u00e1zdn\u00e1 \u2013 ani kous\u00ed\u010dek pap\u00edru, ani skvrna ve tvaru mot\u00fdla. Jen pr\u00e1zdn\u00e9 b\u00edl\u00e9 str\u00e1nky, \u010dist\u00e9 jako r\u00e1no po bou\u0159ce, kdy se v\u0161echno leskne a von\u00ed \u010derstvost\u00ed.<\/p>\n
Ale kdo v\u00ed \u2014 mo\u017en\u00e1 se zase omluv\u00edm, a\u017e to bude pot\u0159eba.<\/p>\n
Kdy\u017e n\u011bkomu ubl\u00ed\u017e\u00edme, nesta\u010d\u00ed naj\u00edt v\u00fdmluvu nebo zkratku \u2013 skute\u010dn\u00e9 omluvy mus\u00edme vyslovit sami, slovy i srdcem. A t\u00edm nejv\u0159elej\u0161\u00edm slovem na sv\u011bt\u011b nen\u00ed \u201ed\u011bkuji\u201c ani \u201epros\u00edm\u201c \u2014 je to \u201epromi\u0148\u201c, vysloven\u00e9 s odvahou pod\u00edvat se druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed.<\/p>","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Sedmilet\u00e1 Bea najde ve star\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ce po babi\u010dce malou zlatou kn\u00ed\u017ee\u010dku \u2013 kdokoli do n\u00ed nap\u00ed\u0161e omluvu, prom\u011bn\u00ed se ve zlat\u00e9ho mot\u00fdla a odlet\u00ed za t\u00edm, komu pat\u0159\u00ed. Bea se poh\u00e1dala s kamar\u00e1dkou Zorou a mysl\u00ed si, \u017ee kn\u00ed\u017eka za ni v\u0161echno vy\u0159e\u0161\u00ed. Mot\u00fdl se v\u0161ak n\u011bkde ztrat\u00ed a Bea mus\u00ed b\u011bhem jedn\u00e9 noci proj\u00edt celou zahradou, stromov\u00fdm domem i sousedovou zahradou \u2014 a cestou zjist\u00ed, \u017ee j\u00edt se omluvit osobn\u011b je mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ale tak\u00e9 mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si myslela.<\/p>","protected":false},"author":1,"featured_media":2045,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_acf_changed":false,"ppp_snb_config":"{\"preset\":\"boy_girl\",\"single_label\":\"Meno zvieratka\",\"single_key\":\"zviera\",\"single_gender\":\"masculine\",\"default_names\":{\"boy\":\"Toro\",\"girl\":\"Lila\"}}","footnotes":""},"categories":[14,4,10,50],"tags":[211,213,210,86],"class_list":["post-2044","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-pre-deti-vo-veku-4-8-rokov","category-fantasy-rozpravky","category-vesele-a-vtipne-rozpravky","category-vychovne-rozpravky","tag-kamaratstvo","tag-motyl","tag-ospravedlnenie","tag-pre-dievcata"],"blocksy_meta":[],"acf":[],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2044","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2044"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2044\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":2046,"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2044\/revisions\/2046"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/media\/2045"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2044"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2044"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/rozpravkypredspanim.sk\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2044"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}