Jakub a sopka hněvu

Pohádka na dobrou noc: Jakub a sopka hněvu o zvládání hněvu

V malé vesničce pod zeleným kopcem žil chlapec jménem Jakub. Bylo mu sedm let, rád hrál fotbal, stavěl si z pytlů na brambory kryty a miloval čokoládové palačinky. Měl ale také jedno tajemství…
Když se rozzlobil, v jeho bříšku se začala probouzet malá sopka.

Zpočátku jen tiše bublala.

„Bubl… bubl…“
Potom se zahřívala.
A když se Jakub pořádně rozzlobil…
BUM! Sopka vybuchla!

---

Když sopka vybuchne

Jednoho dne si Jakub stavěl z kostek velkou věž. Byla tak vysoká, že sahala téměř až ke stolu.

„To bude nejvyšší věž na světě!“ řekl si pyšně.

V tu chvíli přišla jeho mladší sestra Ema. Zakopla…
a BUM! věž se zřítila.

Jakub ztuhnul.
Sopka v jeho bříšku se začala probouzet.

„Neeeee!“ vykřikl. „Proč jsi to udělala?!“

Zakopl nohou.
Hodil kostkou.
A navíc ještě zakřičel na Emu, která už se skoro rozplakala.

Máma vešla do pokoje.
„Jakube, co se děje?“ zeptala se klidně.

Ale Jakub už neposlouchal.
Jeho sopka právě vybuchla v plné síle.

---

Tichý vítr

Večer si Jakub lehl do postele.
Bylo ticho.
A trochu smutný.

„Proč jsem tak křičel?“ zašeptal.

Najednou ucítil jemný vánek.
„Fííí…“

U jeho postele stála podivná bytost. Vypadala jako obláček s očima.

„Ahoj, Jakube,“ řekla. „Já jsem Vítr klidu.“

„Vítr… co?“ zamumlal Jakub.

„Vítr klidu. Přišel jsem ti pomoct s tou sopkou.“

Jakub se posadil.
„Ty víš o mé sopce?“

Vítr se usmál.
„Každé dítě má svou sopku. Ale ne každé ji dokáže uklidnit.“

---

Tajemství sopky

„Když se rozzlobíš,“ vysvětloval Vítr, „tvé tělo se snaží říct: Něco se mi nelíbí. “To je v pořádku. Hněv není nic špatného.“

„Vážně?“ zeptal se překvapeně Jakub.

„To je pravda. Ale… když sopka vybuchne, může ublížit ostatním i tobě.“

Jakub si vzpomněl na Emu.
„Já jsem jí ublížil…“

„Ne rukama,“ řekl Vítr jemně, „ale slovy. A ta někdy bolí víc.“

Jakub sklonil hlavu.

---

Tři kouzla proti hněvu

„Chceš se naučit, jak uklidnit sopku?“ zeptal se Vítr.

„Ano!“ řekl Jakub rychle.

„Tak poslouchej. Existují tři kouzla.“

---

1. Drakův dech

„Když cítíš hněv, nadechni se jako drak… a pomalu vydechni.“

Jakub to zkusil.
„Fúúú…“

„Výborně,“ řekl Vítr. „Takhle lávu ochladíš.“

---

2. Slova místo křiku

„Řekni, co cítíš. Například: Jsem naštvaný, protože se mi rozbila věž.“

Jakub přikývl.
„To zní líp než křičet…“

---

3. Krátká pauza

„Když je sopka silná, na chvíli odejdi. Posaď se. Počítej do deseti.“

„To zvládnu,“ řekl Jakub.

---

Nový den

Další den Jakub zase stavěl věž.

Ema přišla znovu.
Jakub se trochu vylekal.

Ale tentokrát…
Ema jen tiše pozorovala.

A pak… ťuk!

Jedna kostka spadla.

Jakub cítil, jak se sopka probouzí.

„Bubl…“

Zastavil se.
Nadechl se.

„Fúúú…“

Podíval se na Emu a řekl:
„Jsem trochu naštvaný… ale můžeme to společně napravit.“

Ema se usmála.
„Dobře!“

A společně postavili ještě krásnější věž než předtím.

---

Poučení

Hněv je jako sopka – každý ho má.
Ale pokud ji necháme vybuchnout, může ublížit nám i ostatním.
Když se naučíme dýchat, mluvit o svých pocitech a udělat si pauzu, dokážeme svůj hněv zvládnout…
a proměnit ho v něco dobrého.