Nebeské město Dragonhaven a drak, který hledal domov (2. část)

2. ČÁST (ochrana jednorožců a spolupráce)

Ještě než stačili opustit jeskyni, celý ostrov se otřásl. Ze stínů na stěnách se začaly vynořovat desítky temných draků. Někteří měli zářící oči, jiní obrovské drápy a další se pomalu plazili po stropě. Blaze se nadechl, připravený vypustit mohutný plamen, ale Lumion ho jemně zastavil křídlem. „Počkej. Něco mi na nich nesedí.“

Willow se opatrně přiblížila k jednomu ze stínových draků a natáhla tlapku. V tu chvíli se příšera rozplynula na drobné černé jiskřičky. „Jsou to jen iluze!“ zvolala. Stormy okamžitě roztočil kolem sebe silný vír větru, který rozptýlil většinu stínů jako ranní mlhu. V celé jeskyni zůstal stát už jen jediný drak – Nyxor.

„Jste odvážnější, než jsem čekal,“ řekl klidně Nyxor. Jeho hlas už nezněl rozzlobeně, ale spíše unaveně. „Každý, kdo sem přišel přede mnou, utekl ještě dřív, než mě vůbec uviděl.“ Jediným pohybem křídla vytvořil kolem sebe kruh ze stínů, kterým nebylo možné projít.

Blaze netrpělivě vykročil vpřed. „Proč nám způsobuješ všechny ty potíže? Chceš ovládnout Dragonhaven?“ Nyxor se na okamžik odmlčel. „Ano… ale ne proto, abych ho zničil. Až budu králem, nikdo mě už nebude moci vyhnat. Nikdo se mi nebude smát. Nikdo mi nebude říkat, že moje schopnosti jsou příliš temné.“

Lumion se Nyxorovi podíval přímo do očí. „Víš, co jsem viděl v paměťovém krystalu?“ Temný drak překvapeně ucouvl. Myslel si, že ten krystal už dávno ztratil svou moc. „Viděl jsem malého dráčka, který nechtěl být zlý. Chtěl jen kamarády.“

Nyxorovy stíny se na okamžik zachvěly. Bylo to poprvé po velmi dlouhé době, co někdo nemluvil o jeho síle, ale o tom, co cítil. Chtěl něco říct, ale místo slov se jeskyní rozlehlo hlasité volání o pomoc.

Všichni vyběhli před jeskyni. Nad nedalekými mraky se zmítalo stádo létajících jednorožců. Jejich duhová křídla zachytila obrovská černá bouře a silný vír je začal unášet směrem k ostrým skalám létajícího pohoří. Malá mláďata zpanikařila a dospělí jednorožci je marně chránili vlastními křídly.

Stormy okamžitě vzlétl vysoko nad mraky. Roztáhl křídla a pokusil se silným větrem odfouknout bouřkové mraky, ale vír byl příliš silný. Frostie vytvořila obrovské ledové oblouky, aby měli jednorožci kde bezpečně přistát, zatímco Blaze létal kolem nich a svými plameny zahříval promrzlá křídla těch nejmenších.

Willow se ztratila mezi mraky tak dokonale, že nebyla vůbec vidět. Postupně vedla zmatené jednorožce na bezpečné místo. Lumion vytvořil obrovský zlato-bílý ochranný štít, který zachycoval létající kameny i blesky. Přesto bouře každou chvíli sílila a zdálo se, že ani všech pět draků dohromady nebude stačit.

Právě v tu chvíli Nyxor nehybně zůstal stát na okraji skály. Mohl prostě odletět. Vždyť jednorožce neznal a draci z Dragonhavenu byli ještě před chvílí jeho nepřátelé. Když však uviděl malé duhové hříbě, které vítr odtrhl od stáda, vzpomněl si na sebe, když byl kdysi sám. Beze slova se rozplynul ve stínu mraků.

Během zlomku sekundy se objevil přímo vedle vyděšeného mláděte. Jediným mávnutím křídla vytvořil ze stínů pevnou cestu, po které mohlo mládě bezpečně doběhnout zpět ke své matce. Poté se znovu teleportoval a zachytil další dvě mláďata, která vítr unášel k útesům. Draci s úžasem sledovali, že tentokrát své schopnosti nepoužívá k zastrašování, ale k záchraně.

Bouře však byla čím dál silnější. Nad mraky se otevřel obrovský vír, který pohlcoval vše kolem sebe. Dokonce i Stormy cítil, že jeho vítr už nestačí. Lumion si uvědomil, že tuto zkoušku zvládne pouze tehdy, pokud spojí všechny své schopnosti do jedné.

„Blaze, dodaj energii! Frostie, ochlaď okraj víru! Stormy, roztoč proud opačným směrem! Willow, přiveď všechny jednorožce do středu štítu! Nyxore… potřebuji tvé stíny!“ zvolal Lumion.

Nyxor na okamžik zaváhal. Nikdo ho ještě nikdy nepožádal o pomoc. Vždycky od něj chtěli jen to, aby odešel. Tentokrát však všichni čekali právě na něj. Zhluboka se nadechl a ze stínů vytvořil dlouhé tmavé stuhy, které obepínaly okraj víru jako pevná lana. Stormy je okamžitě zachytil větrem, Frostie je zpevnila ledovými krystaly a Blaze je rozzářil horkou energií, aby se nerozpadly.

Nakonec Lumion roztáhl křídla a vytvořil obrovský zlato-bílý ochranný štít. Veškerá síla jeho přátel se spojila do jediného jasného paprsku, který vystřelil přímo do středu bouře. Mraky se rozzářily, vítr začal utichat a obrovský vír se pomalu rozpadl na stovky malých obláčků, které klidně odpluly po obloze.

Létající jednorožci přistáli na duhových loukách a jejich královna Aurora s vděčným úsměvem přistoupila k drakům. Její srst se třpytila všemi barvami duhy a velká perleťová křídla se leskla na slunci. „Zachránili jste celé naše stádo,“ řekla. Potom se obrátila k Nyxorovi. „A ty jsi zachránil naše nejmenší hříbata. Na takový čin se nikdy nezapomíná.“

Nyxor překvapeně sklonil hlavu. Čekal výčitky nebo podezření, místo toho však uslyšel poděkování. Bylo to zvláštní, příjemné a zároveň trochu děsivé. Nevěděl, co říct, a tak jen tiše zašeptal: „Udělal jsem jen to, co bylo správné.“