Pohádka: Medvídek, který se bál tmy

V malém údolí obklopeném horami žil medvídek jménem Brumko. Byl to milý a zvědavý medvídek, který měl rád les, potoky a hry s kamarády. Měl však jednu věc, kterou nechtěl nikomu přiznat – bál se tmy.

Když slunce zapadlo a les se ponořil do večera, Brumko se vždy rychle schoval do své nory. I když ostatní zvířata ještě pobíhala venku, smála se a vyprávěla si příběhy u ohně, Brumko si zakrýval uši a pevně zavíral oči.

„Ve tmě se určitě něco skrývá,“ řekl si tiše.

Jednoho dne se v lese začalo mluvit o záhadném světle. Objevovalo se pouze v nejtemnější části lesa a prý ukazovalo cestu k nejkrásnějšímu místu v celém údolí – k Křišťálovému jezírku.

Zvířata byla nadšená. Každé z nich chtělo to světlo najít. A každé se připravilo na noční výpravu.

Brumko poslouchal rozhovory a v jeho nitru se mísila zvědavost se strachem.

„Chci vědět, co je to Křišťálové jezírko… ale co když je ta noc příliš strašidelná?“ přemýšlel.

Ten večer, kdy se výprava vydala na cestu, vyrazili všichni společně. Liška nesla lucernu, zajíc mapu a sova létala nad nimi a ukazovala jim cestu.

Brumko šel jako poslední. Každý jeho krok ve tmě zněl hlasitěji než obvykle. Větve stromů skřípaly, vítr šepotal a stíny se podivně pohybovaly.

„To nezvládnu,“ pomyslel si.

V tu chvíli se před nimi objevila úzká stezka vedoucí hustým lesem. Lampa zhasla.

Všechno se ponořilo do naprosté tmy.

Zvířata se zastavila.

„Co teď?“ zeptal se zajíc.

Sova tiše řekla: „Musíme se řídit hvězdami a zvuky lesa.“

Brumko však ustoupil. Chtěl utéct zpátky domů. Pak si ale všiml, že ostatní zvířata se nehýbou jen proto, že na sebe navzájem čekají.

Nikdo nebyl sám.

Brumko si uvědomil, že i když se bojí, v lese není sám. A že tma možná není nepřítel.

Hluboce se nadechl a řekl: „Já… zkusím jít s vámi.“

Krok za krokem šli dál. Brumko si začal všímat věcí, které předtím neviděl – světlušek, které jemně zářily, zvuku vody v potoce a jemného šumění větru, které znělo uklidňující.

Tma nebyla prázdná. Byla plná života.

Po chvíli se před nimi objevilo jemné modré světlo. Les se rozestoupil a před nimi se rozprostřelo Křišťálové jezírko. Voda zářila jako hvězdy a odrážel se v ní celý les.

Zvířata se radovala.

Brumko tiše stál. Už se necítil vystrašený. Cítil klid.

„Tma není špatná,“ řekl tiše. „Jen jsem ji neznal.“

Od té noci měl Brumko k tmě stále trochu úctu, ale už se jí nebál. A někdy dokonce rád chodil večer ven a naslouchal lesu.

Poučení

Strach často pramení z neznáma. Když ho poznáme a nezůstaneme sami, může se proměnit v odvahu a klid.

Otázky pro děti

1. Proč se Brumko bál jít v noci do lesa?
2. Co pomohlo Brumkovi překonat strach?
3. Jak by ses zachoval ty, kdybys byl na jeho místě?