Zajíček Milo a les plný přátel

V jednom malém zeleném lese žil králíček jménem Milo. Byl rychlý, zvědavý a rád objevoval místa, kam se ostatní zvířata často neodvážila. Měl však jednu vlastnost – věřil, že všechno zvládne sám a nikoho nepotřebuje.

Bydlel se svou rodinou v útulné noře. Maminka mu každé ráno připravovala mrkvovou snídani a tatínek ho učil, jak se vyhýbat liškám, jak tiše procházet lesem a naslouchat tomu, co se v něm děje. Měl je moc rád, ale často říkal:
„Už jsem dost velký. Zvládnu to sám.“

Otec se jen usmál, ale maminka se občas zamračila. Věděla, že některé věci se člověk naučí až tehdy, když je zažije na vlastní kůži.

Jednoho rána Milo zaslechl, jak starší zvířata vyprávějí o velkém jezeře na druhé straně lesa. Říkali, že voda je tam tak čistá, že se v ní odráží celé nebe, a že ten, kdo ho jednou uvidí, na něj nikdy nezapomene.

Milo se rozhodl okamžitě:
„Půjdu tam sám. A budu první králíček, který ho najde bez pomoci!“

Na nikoho nečekal. Vyběhl z nory dřív, než ho rodiče stačili zastavit.

Zpočátku byla procházka příjemná. Sluneční paprsky prosvítaly mezi stromy a Milo vesele poskakoval mezi kořeny.

Na okraji lesa potkal veverku Lili, která sbírala oříšky do zásoby.
„Kam jdeš tak sám, Milo?“ zeptala se.
„K jezeru. Nepotřebuju pomoc,“ odpověděl rychle a ani se nezastavil.

Lili se na chvíli zamyslela, ale pak jen tiše řekla:
„Dávej pozor, ten les je větší, než se zdá.“

Milo to nebral vážně.

Čím dál šel, tím byl les hustší. Stromy byly vyšší, světla ubývalo a cestičky se začaly rozvětvovat na spoustu malých stezek. Milo si vybral jednu, pak druhou, ale čím dál šel, tím víc měl pocit, že se točí v kruhu.

„To není možné… tohle už jsem viděl,“ zamumlal si pro sebe.

Slunce se pomalu začalo sklánět k obzoru. Stínů přibývalo a les najednou nepůsobil přívětivě. Větve skřípaly ve větru a každé prasknutí větve znělo hlasitěji, než by mělo.

Milo se zastavil. Poprvé si uvědomil, že nemá ponětí, kde se nachází.

„Haló?“ zavolal opatrně.

Nikdo neodpověděl.

Strach mu svíral žaludek. Chtěl utéct, ale nevěděl kam. Všechny cesty vypadaly stejně.

V tu chvíli se z dálky ozval hlas:
„Milo! Tady jsi!“

Mezi stromy vyběhla Lili a za ní medvídek Bruno a ježek Tomi.

„Hledali jsme tě,“ řekl Bruno klidně. „Věděli jsme, kudy jsi šel, tak jsme šli za tebou.“

Tomi si upravil bodky a dodal:
„Les je zrádný, když ho neznáš. Proto jsme tě nenechali samotného.“

Milo sklopil uši.
„Myslel jsem si, že to zvládnu sám… ale zabloudil jsem.“

Lili si sedla vedle něj.
„To se stává. Hlavní je, že jsi v pořádku.“

Rozhodli se pokračovat společně.

Lili šla vpředu a hledala mezi stromy známé zkratky. Tomi si všiml malých stop v trávě a upozorňoval ostatní, kde je měkká půda nebo skrytá díra. Bruno šel vzadu a dával pozor, aby se k nim nepřiblížilo nic nebezpečného.

Milo šel uprostřed. Poprvé nebyl tím, kdo všechno řídí. A zjistil, že mu to nevadí.

„Všichni víte věci, které já nevím,“ řekl tiše.
„A ty zase víš něco jiného,“ odpověděla Lili. „Proto se navzájem doplňujeme.“

Když se les konečně začal rozestupovat, Milo mezi stromy zahlédl lesk vody.

Jezero.

Bylo to přesně takové, jak říkala ta starší zvířata. Tiché, obrovské a krásné. Obloha se v něm odrážela jako v zrcadle a celý svět působil klidně.

Milo si sedl na břeh a dlouho se jen tak díval.

„Bez vás bych se sem nikdy nedostal,“ řekl nakonec.

Bruno se usmál:
„Možná by ses tam i dostal. Ale bylo by to těžší a nebezpečnější.“

Tomi přikývl:
„Nikdo nemusí jít sám.“

Lili si lehla do trávy.
„A cesta je vždy lepší, když ji sdílíš s někým jiným.“

Milo se zamyslel. Les, který mu předtím připadal obrovský a nebezpečný, se najednou změnil. Už to nebylo místo, kde by se měl bát. Byl to domov, ve kterém měl někoho, na koho se může spolehnout.

A to jezero nebylo jen cílem.

Bylo to počátkem poznání, že nikdo nemusí být silný sám.

Poučení

Skutečná síla nespočívá v tom, že zvládneme všechno sami, ale v tom, že umíme důvěřovat ostatním a přijmout jejich pomoc.

Otázky pro děti

1. Proč se Milo rozhodl jít k jezeru sám?
A) Protože chtěl dokázat, že je rychlejší než ostatní
B) Protože se chtěl schovat před rodinou
C) Protože neměl rád les
Správná odpověď: A

2. Co se stalo, když Milo šel hlouběji do lesa?
A) Les se stal jednodušším
B) Zabloudil a nemohl najít cestu
C) Setkal se pouze s rodiči
Správná odpověď: B

3. Jak mu pomohli kamarádi?
A) Odnesli ho domů
B) Ukázali mu zkratky, cesty a chránili ho
C) Postavili most přes les
Správná odpověď: B

4. Co Milo na konci pochopil?
A) Že je lepší chodit vždy sám
B) Že les je špatný
C) Že pomoc přátel je důležitá
Správná odpověď: C

Omalovánka

Zajíček Milo a les plný přátel

Vytiskněte dětem krásnou omalovánku k pohádce.

Otevřít omalovánku