Tobi a létající koláčový ostrov

V malé vesničce obklopené voňavými zahradami žil chlapec jménem Tobi. Měl velkou chuť na sladké a často si představoval, jaké by to bylo úžasné, kdyby se mohl procházet po oblacích z cukrové vaty. Jednoho teplého letního večera, kdy slunce už jen jemně hladilo vrcholky stromů, pobíhal Tobi po zahradě za domem a hledal zralé jahody. Najednou se mu pod nohama zachvěla tráva a on uviděl něco neuvěřitelného – malý ostrůvek vznášející se těsně nad zemí, celý z měkkých koláčků, obláčků šlehačky a barevné cukrové vaty.

Na ostrově ho přivítala usmívající se liška s oranžovou srstí, která se jmenovala Cukrovka. „Vítej, Tobi! Jsem ráda, že jsi nás našel,“ řekla vesele a zamávala ocasem, až se kolem ní rozletěly drobné krystálky cukru. Vedle ní bzučela malá včelka Medulka s lesklými křídly. „My tu bydlíme a létáme, kam se nám zlíbí,“ cvrlikala Medulka. Tobi se smál od ucha k uchu a opatrně vyskočil na měkký povrch ostrova. Všechno vonělo vanilkou, malinami a čokoládou.

Chvíli si spolu hráli – Tobi skákal po obláčcích šlehačky, Cukrovka mu ukazovala ty nejchutnější kousky a Medulka jim nosila kapky medu jako sladkou omáčku. Najednou se však ostrov začal pomalu naklánět a klesat k zemi. „Ach ne!“ zvolala Cukrovka. „Dochází nám sladká magie. Potřebujeme novou energii, jinak spadneme!“ Tobi se zamračil, ale hned se rozzářil: „Pomůžu vám! Nasbíráme to nejlepší ovoce z okolí a upečeme největší duhový dort, jaký svět kdy viděl!“

Nejprve se pustili do sběru. Tobi našel velké červené jahody, Cukrovka přinesla voňavé maliny a Medulka nasbírala kvítky levandule pro vůni. Když však vše smíchali do velké mísy, koláč se při prvním pokusu tak nadýchal, že vyletěl až do koruny staré jabloně a uvízl tam. Všichni se smáli – Tobi měl celý obličej od mouky a Cukrovka se smíchy válela na zádech. „Ještě jednou, ale tentokrát s láskou!“ zvolala Medulka.

Při druhém pokusu Tobi těsto pomalu míchal a přitom si vesele zpíval písničku. Cukrovka přidala své kouzelné liščí koření a Medulka vše pokropila medem. Koláč krásně vyrostl, rozzářil se barvami duhy a ostrov se pomalu začal zvedat. Brzy se vznášeli vysoko nad zahradou, nad stromy a viděli celou vesnici jako na dlani. Všechno kolem nich vonělo sladce a teple.

Když se ostrov opět stabilně vznášel, Cukrovka a Medulka Tobiho objaly. „Děkujeme ti, příteli. Teď můžeme letět dál,“ řekla liška. Tobi se usmál a seskočil zpátky do své zahrady. Ostrov mu zamával a pomalu odplul nad kopce jako velká sladká loď na obloze. Tobi si lehl do trávy, pozoroval hvězdy a v ústech ještě cítil sladkou chuť dobrodružství.

Poučení

Tobi nejprve všechno rychle promíchal a koláč vyletěl až na strom. Když se však uklidnil, těsto promíchal pomalu a s radostí, koláč se povedl a ostrov opět krásně létal.