Profesor Krištof a létající knihovna

Na konci jedné klidné ulice stál zvláštní dům.

Byl nakřivo.

Komín se kýval.
Dveře vrzaly.
A okna vypadala, jako by se stále divila.

V tom domě bydlel profesor Krištof.

Měl velké brýle, ponožky různých barev a vlasy, které připomínaly rozbité pudinkové těsto.

Ten profesor nebyl jen tak nějaký vynálezce.

Jednou vynalezl polévku, která se míchá sama.
Jindy zase boty s kolečky do kopce.
A jednou omylem sestrojil stroj, který měnil zelí na konfety.

Byl to opravdu zvláštní týden.

Jednoho deštivého večera seděla u profesora jeho sousedka Ela.

Ela měla sedm let, byla chytrá a neustále se na něco ptala.

„Proč mají ryby otevřené oči?“
„Kolik špaget sní průměrný slon?“
„A proč z té laboratoře občas stoupá zelený kouř?“

Profesor pokaždé vypadal velmi moudře a řekl:
„Vědecké důvody.“

Ten večer profesor něco nervózně hledal.

Otevřel skříňku.
Potom zásuvku.
Pak ledničku.

„Hmm… ne.“

Ela zvedla obočí.
„Hledáte sýr?“

„Ne,“ řekl profesor. „Hledám létající písmeno K.“

„…cože?“

Profesor si povzdechl.
„Bez něj moje létající knihovna nevzlétne.“

Ela si myslela, že si z ní dělá legraci.

Neudělal to.

Profesor otevřel tajné dveře za věšákem.

A tam byla OBROVSKÁ knihovna.

Police až ke stropu.
Žebříky.
Stovky tisíc knih.
A uprostřed místnosti stála obrovská vrtule.

„To je… knihovna?“ zašeptala Ela.

„Samozřejmě,“ řekl profesor. „Každá pořádná knihovna by měla umět létat.“

„Proč?“

Profesor se zamyslel.
„Protože knihy nemají rády nudu.“

Najednou se ozvalo:

„PRÁSK!“

Jedna kniha vyletěla z police a trefila profesora do hlavy.

„Au.“

Ela se rozesmála.

Profesor však najednou zbledl.

„To není dobré.“

„Co?“

„Když jsou knihy nervózní, začnou samy létat.“

A přesně to se stalo.

Knihy začaly létat po místnosti jako splašení holubi.

Jedna encyklopedie skončila v akváriu.
Pohádky poletovaly kolem lustru.
A kuchařka křičela:
„PŘIDEJ VÍCE ČESNEKU!“

„Musíme najít létající písmeno K!“ zvolal profesor.

„A co to vlastně je?“ zeptala se Ela.

Profesor ukázal na zvláštní zlatý předmět ve tvaru písmene K.

„Je to motor celé knihovny.“

„A kde je?“

Profesor si upravil brýle.
„Naposledy jsem ho viděl… když jsem jedl pudink.“

„To moc nepomáhá.“

Začali hledat.

Podívali se pod gauč.
Do hrnců.
I do profesorovy pantofle.

V pantofli našli tři sušenky a malý banán.

„Neptej se,“ řekl profesor vážně.

Najednou se ozvalo něco podivného:
„ŠUCH-ŠUCH.“

Zpoza police vykukl malý chlapec.

Měl čepici z novin a ruce celé od inkoustu.

„Ty jsi ten knihovní skřítek?“ zeptala se Ela.

„Ne,“ řekl chlapec. „Já jsem Timo.“

„Co tu děláš?“

„Schoval jsem se sem, když jsem se pohádal s bratrem.“

Profesor si klekl.
„A pomohlo to?“

Timo zavrtěl hlavou.
„Ani ne.“

Ela se zamračila.
„Tak pojď s námi.“

Timo chvíli váhal.
Potom přikývl.

Tři pátrači pokračovali dál.

Nakonec objevili tajný výtah ukrytý za atlasem světa.

Výtah je vyvezl až na střechu domu.

A tam…

Stálá LÉTAJÍCÍ KNIHOVNA.

Měla obrovské balóny.
Mosazné vrtule.
A komín, ze kterého vylétávala písmenka.

„To je nádhera,“ vydechla Ela.

Jenže něco nebylo v pořádku.

Knihovna se začala nebezpečně naklánět.

„Bez písmene K spadneme!“ zvolal profesor.

V tu chvíli Timo ukázal na holuba, který seděl na komíně.

Holub měl na krku zlaté písmeno K.

„Ten zloděj!“ vykřikl profesor.

Holub však odletěl.

„Za ním!“ křičela Ela.

Rozběhli se po střeše.

Profesor běžel pomalu.
Velmi pomalu.

„Proč… jsem si… dal… tři pudinky…“

Holub přistál na nejvyšším balónku v knihovně.

Ela dostala nápad.

„Pane profesore! Vaše boty jdou do kopce!“

Profesor vykulil oči.
„GENIÁLNÍ!“

Oblékl si zvláštní boty s raketkami.

„Fungují?“

„Přibližně.“

Profesor stiskl tlačítko.

„FŠŠŠŠŠT!“

Vystřelilo ho to do vzduchu jako korekovou zátku.

„Aaaaaaaaaaa!“

Prolétl nad komínem.
Nad balónem.
A skoro i nad celým městem.

Ale podařilo se mu chytit holuba.

„Mám ho!“

Poté však zjistil jednu důležitou věc.

„Jak se přistává?“

„TO JSTE MOHLI VYŘEŠIT UŽ DŘÍVE!“ křičela Ela.

Profesor dopadl přímo do obrovského nafukovacího bazénu na střeše sousedů.

„Žiju!“ vykřikl.

„A sousedé vás asi zabijí,“ řekla Ela.

Jakmile vrátili písmeno K na jeho místo, létající knihovna se rozsvítila.

Motor zařval.
Balóny se nafoukly.
A celá knihovna se pomalu vznesla nad město.

Pod nimi svítily lampy.
Auta vypadala jako hračky.
A mraky byly tak blízko, že se jich dalo skoro dotknout.

„Kam letíme?“ zeptal se Timo.

Profesor se usmál.
„Tam, kde někomu chybí dobrý příběh.“

Celou noc létali nad městy a vesnicemi.

A všude, kde přistáli, zanechali jednu knihu.

Ráno se Ela vrátila domů unavená, ale šťastná.

Máma se zeptala:
„Kde jsi byla?“

Ela se usmála.
„V knihovně.“

Máma přikývla.
„Aha.“

Pak si všimla obrovského holubího peříčka ve vlasech.

„To byla VELMI zvláštní knihovna, že?“

Ela jen mrkla.

A vysoko nad městem právě letěla knihovna, z jejíž komína padala do ranního větru malá písmenka.

---

Poučení

Knihy a příběhy dokážou spojovat lidi, pomáhají řešit problémy a rozvíjejí představivost. Někdy stačí jeden dobrý příběh, aby se někdo cítil lépe.

---

Otázky pro děti

1. Co hledal profesor Krištof?

• A) Ztracený sýr
• B) Létající písmeno K
• C) Kouzelná lžíce

2. Jak se jmenovala ta dívka, která profesorovi pomáhala?

• A) Laura
• B) Nina
• C) Ela

3. Kdo ukradl písmeno K?

• A) Pes
• B) Holub
• C) Kuchař

4. Jaké bylo hlavní ponaučení této pohádky?

• A) Nejezte příliš mnoho pudinku
• B) Strach z létání
• C) Knihy a příběhy mají velkou sílu