Oliver a drak z Čiernych skál – napínavá pohádka pro děti

0:00 0:00

⏱️ Přibližná doba čtení: 9 minut

Co kdyby ses setkal s drakem, kterého se bojí celý svět… a zjistil bys, že není zlý?

V zemi, kde vítr nezpíval, ale spíše šeptal staré příběhy mezi úzkými horskými průsmyky, žil chlapec jménem Oliver. Nebyl nejodvážnější ve vesnici, ani nejsilnější, a rozhodně ne ten, koho by si někdo vybral jako hrdinu velkého dobrodružství. Měl však jednu vlastnost, kterou si dlouho nikdo nevšiml — nevzdával se ani tehdy, když už všechno vypadalo beznadějně.

A možná právě proto se jednoho dne vydal tam, kam by se ostatní nikdy neodvážili.

Do Čiernych skál.

O tom místě se mluvilo jen potichu. Ne proto, že by lidé nechtěli vyprávět příběhy, ale proto, že ty příběhy končily vždy stejně – drakem, který nikomu nevěřil a který vyháněl každého, kdo se k němu přiblížil.

Oliver však nešel bojovat.

Šel zjistit, proč.

Když se konečně dostal na místo, kde se krajina měnila z měkké zeleně v tvrdý, tmavý kámen, vítr zesílil a začal se chovat podivně, jako by se neustále snažil Olivera otočit zpět.

„Vím, že bych se měl bát,“ zamumlal si pod nosem, když se opřel o skálu, „ale když už jsem sem došel, byla by škoda to vzdát.“

V tu chvíli se obloha nad ním roztrhla prudkým závanem vzduchu.

Nad jeho hlavou proletělo něco obrovského.

Oliver se skrčil, zakryl si hlavu rukama a opatrně se podíval nahoru.

A uviděl ho.

Draka.

Byl větší, než si kdy dokázal představit, ale zároveň nepůsobil jen hrozivě — působil i neklidně, jako by nikdy neměl chvilku klidu. Jeho křídla se leskla tmavými odstíny a při každém pohybu vydávala hluboký, dunivý zvuk.

Drak se otočil.

Uviděl Olivera.

A rozhodl se, že to nebude klidné setkání.

„No… tak tohle jde rychleji, než jsem čekal,“ vydechl Oliver, když se drak začal řítit přímo na něj.

Plamen proletěl jen kousek vedle něj a rozžhavil kameny tak, že zasyčely.

Oliver se rozběhl mezi skalami a snažil se neuklouznout na drobných úlomcích.

„Nejsem tu, abych bojoval!“ vykřikl, i když věděl, že to asi nepomůže.

Drak se však nezastavil.

Zavrčel tak hlasitě, že Oliverovi zazvonilo v uších.

„Dobře, chápu, zatím nebudeš poslouchat,“ dodal rychle.

Při běhu si všiml úzké skalní štěrbiny, do které se sotva vešel.

Vběhl dovnitř.

Drak se ho pokusil následovat — ale uvízl.

Křídla narazila do skal a na chvíli se tam zasekla.

Oliver se zastavil.

Otočil se.

A místo toho, aby utekl, udělal něco naprosto nečekaného.

Posadil se.

Oliver a drak z Černých skal – Oliver potkává draka

Drak se na něj díval, trochu zmateně, trochu rozzlobeně.

Oliver si povzdechl.

„Hele… vím, že vypadám jako chutná svačina, ale upřímně – nemám moc masa.“

Drak naklonil hlavu.

Ticho.

„A navíc,“ pokračoval Oliver, „když mě sníš, kdo ti bude vyprávět takové dobré vtipy?“

Drak pomalu zavřel tlamu.

Nezaútočil.

Jen… se díval.

Oliver se opatrně usmál.

„Aha. Takže možná přece jen nemáš úplně špatný smysl pro humor.“

Následující chvíle už nebyly o boji.

Byly o čekání.

Oliver se nehýbal, nikoho neprovokoval, prostě tam jen stál.

A drak… postupně přestával být připraven k útoku.

Po chvíli se dokonce stalo něco zvláštního.

Drak hlasitě odfrkl… a z nosu mu vyšel malý obláček kouře, který působil spíš komicky než hrozivě.

Oliver se rozesmál.

„No, to bylo upřímně řečeno trochu legrační.“

Drak zavrčel — ale znělo to spíš uraženě než nebezpečně.

Jejich podivné ticho však netrvalo dlouho.

Z dálky se ozval zvuk.

Kov.

Křídla.

A hlasy.

Lovci.

„No skvělé,“ zamumlal Oliver. „A teď přijde ta část, kdy se to všechno pokazí.“

Drak se okamžitě naplnil.

Tentokrát na Olivera nezaútočil.

Díval se směrem k blížícímu se nebezpečí.

A Oliver to konečně pochopil.

„Ty se mě nebojíš,“ řekl tiše. „Ty se bojíš jich.“

Drak zavrčel.

Tentokrát hluboko.

A připravil se na boj.

Lovci se objevili na okraji skal, jak letěli na velkých dracích s kovovými postroji.

„Tam je!“ vykřikl jeden z nich.

Oliver ani nestačil uvažovat o tom, co dělá.

Postavil se vedle draka.

„Tak dobře,“ vydechl. „Zkusíme to společně.“

Drak se na něj krátce podíval.

A tentokrát…

neodešel.

Když přišel první útok, byl rychlý a prudký.

Vzduch se roztrhl, když se draci srazili ve vzduchu a jejich křídla vytvořila vír, který Olivera málem srazil k zemi.

„No tak, tohle je o dost horší, než jsem čekal!“ vykřikl.

Drak se odrazil.

Oliver se chytil jeho šupin a nějak se vyškrábal na jeho hřbet.

„Nemám žádný plán!“ přiznal. „Ale mám dobrý pocit, že bysme neměli spadnout!“

Drak prudce vzlétl.

A Oliver – i když se snažil působit odvážně – si uvědomil, že křičí.

„TO JE SKVĚLÉ A HROZNÉ ZÁROVEŇ!“

Let byl divoký, rychlý a plný nečekaných zvratů. Drak reagoval spíše instinktivně než na Oliverovy pokyny, ale postupně se jejich pohyby začaly sladit.

„Dobře… dobře… počkej… myslím, že to funguje!“ zvolal Oliver.

Drak prudce zatočil.

Vyhnul se plameni.

A pak se poprvé rozhodl k útoku, a to nikoli ze strachu, ale vědomě.

Lovci po chvíli ustoupili.

Nebyli připraveni na něco, co fungovalo tak přirozeně.

Ticho se vrátilo.

Oliver seskočil na zem, třásl se, ale usmíval se.

Podíval se na draka.

„Tak co… jsme tým?“

Drak si odfrkl.

A pak do něj jemně ťukl hlavou.

A tak se z osamělého draka stal Oliverův spojenec a přítel. Hory vypadaly klidně, jako by si na chvíli oddechly… ale Oliver v hloubi duše cítil, že jejich příběh ještě neskončil. A měl pravdu — protože vysoko nad mraky se v tu chvíli už pohyboval stín něčeho mnohem většího.

Konec první části.